Obsah

Charitativní sbírka a exkurze v azylovém domě

Typ: ostatní
Naše třída 3. BP absolvovala exkurzi do Charitního domu v Havlíčkově Brodě, který slouží jako azylový dům pro matky s dětmi.
Místo poslední záchrany

Podnětem pro exkurzi bylo darování oblečení a hraček. Spousta dětských domovů a podobných zařízení nás odmítalo, že mají právě oblečení dost a že jejich kapacity jsou plné.

Sbírka byla započata už před Vánoci, ale odpovědi na e-mail informující různé instituce o sbírce se paní učitelce Monice Modráčkové dostalo až nedávno. Byl to právě azylový dům v Havlíčkově Brodě, který přijal naši nabídku a rovnou nás pozval na besedu.
Ta se uskutečnila 3. května 2017 a začala ve Žďárci u Skutče, odkud jsme vyrazili vlakem.

První dojmy byly očekávatelné. Trochu odtažité přivítání plné smíšených emocí, které nás však vůbec nemohlo připravit na to, co přijde. Následovala prohlídka celého zařízení, které bylo… Malé! Jak někdo může žít v pokoji, který je poloviční oproti pokoji na našem internátu? A ještě k tomu minimálně s jedním dítětem. Už to nás šokovalo.

Po prohlídce jsme se mohli usadit ve společenské místnosti. Pracovnice, která nás provedla po domě, nás informovala o základních věcech, které se týkaly spíše maximálního počtu ubytovaných atd.

Avšak po 10 minutách přišla paní vedoucí, která začala hrát na jinou notu. Mluvila
o důvodech, pro které jsou u nich lidé ubytovaní, jaké podmínky musí ubytovaný dodržovat, jak je to s placením a spořením a mnoho dalšího. To, co jsme se v tu chvíli dozvěděli, nás rozhodilo. Náš pohled na samotnou podstatu těchto azylových domů se rázem změnil. Od té chvíle jsme nad nimi nepřemýšleli jako nad hotely zadarmo pro chudé. Nyní to pro nás byla zařízení, které nás vedou správným směrem a nutí nás dodržovat podmínky, díky kterým nám budou schopni pomoci v cestě životem.

Po už tak dosti šokující besedě jsme se přemístili na dvůr, kde sedělo pár matek s dětmi. Pověděly nám své příběhy o tom, jaké to je bydlet v azylovém domě, co se člověku honí hlavou a o tom, jak je to zdrcující.

Uvědomili jsme si, jak můžeme být šťastní, že nám někdo ukázal cestu, kterou se dát, ještě dřív, než bychom byli nuceni dostat se do takovéto situace.

Exkurze oficiálně skončila v 15:15 ve Žďárci u Skutče. Na jejím konci jsme byli mírně vykolejeni, nicméně jsme se všichni shodli na tom, že to pro nás mělo kladný dopad.

 

Daniel Barták (3.BP)


Vytvořeno: 31. 5. 2017
Poslední aktualizace: 22. 6. 2017 23:07
Autor: Mgr. Monika Modráčková