Odborná praxe 2.BP 6/2018 – „kurz přežití“

Odborná praxe žáků BP pod vedením Záchranné služby Skuteč a Univerzity obrany Brno

Žáci si vyzkoušeli základní návyky při práci s mapou, vytvoření pochodové trasy, určování vzdálenosti podle odhadu a pozorování okolního terénu. Všechny tyto praktické dovednosti se jim velmi brzy hodily pro vlastní orientační závod, který následoval. Zajímavá byla i návštěva člena záchranné služby ze Skutče, který uvedl žáky do vlastní problematiky první pomoci a základních návyků při ochraně lidského života. Velmi atraktivní byl příjezd profesionálních vojáků z Univerzity obrany Brno, kteří se věnovali žákům nepřetržitě po celé tři dny. Každému družstvu žáků byl určen jeden voják jako velitel a instruktor.

Během dvou dnů si žáci vyzkoušeli náročný pochod v terénu za ztížených klimatických podmínek a podle stanovené trasy. Vyzkoušeli si nocování v otevřeném terénu, přípravu maskovaného stanoviště pro přenocování a ostrahu svých kamarádů během jejich odpočinku. Jedním z úkolů byla stavba voru pro přepravu raněného kamaráda na vodní ploše za účasti všech členů družstva. Samozřejmě nemohl scházet noční poplach a zrychlený přesun v nočních podmínkách na jiné místo.

Podle ohlasu žáků 2. BP je tento kurz velmi příjemně překvapil a věříme, že Univerzita obrany Brno nám zachová přízeň i pro další léta.

Mgr. Petr Klimeš

Žáci 2.BP napsali...

Přežili jsme!

Od 4. do 8. června se naše třída 2. BP vydala do divočiny, respektivě do tábora v Mladočově. Náš program byl velice náročný a zajímavý.

V pondělí jsme odstartovali hru o přežití informacemi od pana učitele Opletala z oboru topografie. Naučil nás pracovat s buzolou, určit azimut, nadmořskou výšku a hodiny podle slunce.

V úterý ráno přijel Vojta Brokl ze záchranné stanice ze Skutče a odpověděl nám na několik otázek ohledně první pomoci a dalších zajímavých věcí o záchraně života.

Po obědě a krátké pauze nasledoval „azimuťák“. Vybíhali jsme s pětiminutovým rozestupem po jednotlivcích. Závod s buzolou v ruce na kilometr a půl vyhrál Michal Barták s časem  7:31.

Navečer nás mile překvapila svou návštěvou i část učitelského sboru (paní učitelky Kučerová, Suchánková, Chaloupková a pan učitel Meduna) a následoval turnaj v petangu.

Od středy to už taková sranda nebyla. Ráno, hned po snídani, jsme se vydali na orientační běh do Maštalí. Dostali jsme mapu a utvořili dvojice. Trasa lesem měřila pět a půl kilometru. Závod vyhrála dvojice Barták Michal, Šmok Vojtěch. Po návratu do tábora nás čekalo osvěžení v bazénu.
A byli jsme přesně v půlce. Ve velkém očekávání a i menší nervozitě jsme očekávali příjezd vojáků, kteří kolem druhé hodiny dorazili. Seznámili jsme se a dostali jsme další informace z topografie, první pomoci a o tom, jak si postavit nejlepší přístřešek v přírodě. Následovalo rozdělení do týmů a od této doby jsme sbírali body.

Překvapením bylo testování, psali jsme písemný test a došlo i na fyzický, který obsahoval přítahy nadhmatem, kliky a sedy-lehy. Následně jsme se přesunuli z areálu a dostali jsme za úkol přenést zraněného a nastoupit i se zraněným do vojenské tatry.

K večeři jsme pak od pana učitele Opletala dostali klobásy a společně jsme je u ohně opekli. Hodinu před půlnocí jsme se přesunuli do lese, kde jsme přenocovali.

Ve čtvrtek ráno nás čekala pekelně náročná rozcvička, která obsahovala běh a týmové soupeření. Motivace byla veliká, za každou vyhranou soutěž první tým dělal 25 kliků a s nižším pořadím klesal počet. Protože čím víc kliků, tím víc endorfinu a to se vyplatí. :-)

A aby to bylo se vším všudy, každému z nás sebrali veškeré jídlo. Poté jsme opět dostali mapu a měli jsme se dostat z bodu A do bodu B. Cesta byla velmi náročná, šli jsme s plnou žátěží 18 km s tím, že se do tábora vrátíme až v pátek. Dorazili jsme do bodu B,
kde nás čekal další úkol: za hodinu postavit vor a na něm přes celý rybník přepravit zraněného.

Pak jsme si v lese vybrali bezpečnou mýtinu k noclehu. Po týmech jsme si postavili přístřešek a největší odměnou bylo najít jídlo a uvařit si polévku. Po dni bez jídla, v plné záteži, s 18 km v nohách polévka doslova bodla každému, i když chutnala všelijak.

Následovala poslední noc. Každý z týmu ve dvojicích dřel hlídku. Naštěstí jsme přepadeni nebyli, ale i tak nás noční přesun ve 3 hodiny ráno neminul. S velkou odvahou a týmovostí jsme po hodině cesty dorazili na bezpečné místo kde jsme dospali.
O půl 8 byl poslední budíček s překvapením. Každý z nás dostal své jídlo!

Následně nás čekal přesun do tábora vojensou tatrou. Mile jsme se rozloučili, dostali ceny a byl konec. Myslím, že můžu za celou třídu říct, že jsme si to maximálně užili a na tento týden nikdy nezapomeneme.

Mockrát děkujeme vojákům z univerzity a našim kantorům.

Kristýna Hájková, 2. BP

A několik postřehů dalších účastníků:

Zčásti jsme odhalili skutečnou stránku spolužáků.

...

Nejvíce obtížné pro nás bylo, podle mého názoru, den bez jídla. Kvůli tomu byl každý
během cesty na shromaždiště unavený, protivný, náladový.

...

Bylo skvělé si vyzkoušet, jak dokážeme spolupracovat v týmu, postarat se o sebe, pomoct ostatním, naučit se něco nového; jak to vlastně funguje v armádě a spoustu dalších zajímavých aktivit.

...

Zjistil jsem, že dokážu překročit své pohodlí a že dokážu přežít i bez mobilního telefonu.
...

Získali jsme nové dovednosti, např. Jak postavit přístřešek, jak udělat ohniště, jak sestavit vor, jak se orientovat pomocí mapy a azimutu, ale to nejpodstatnější: naučili jsme se pracovat jako tým. Moc se mi to líbilo, i když některé situace byly náročné, ve skupině jsme si však vždy navzájem pomohli.