Dvě adventní zamyšlení

Na zdi v jednom sklepě v Kolíně nad Rýnem,

kde se skrývalo za války několik Židů v naději, že uniknou smrti,

se našel tento nápis:

“Věřím ve slunce, i když nesvítí, věřím v lásku, i když ji necítím,

věřím v Boha, I když mlčí.”

To je pravá víra:

dál vidět paprsek světla i v nejhlubší a nejtížívější temnotě,

věřit, i když nás všechno nutí pochybovat,

věřit v  B o ž í  p ř í t o m n o s t  v e  s v ě t ě , kde je zoufale cítit prázdnota...

/A.Pronzato: 365 provokujících inspirací/

K r i s t u s  p ř i š e l  n a  s v ě t

a zdánlivě se nic nezměnilo.

Vnější ráz zůstává stejný, dějiny jdou dál.

K r i s t u s  p ř I š e l  n a  s v ě t

a ve skutečnosti svět byl - ať chce nebo nechce - přetvořen Božstvím.

K r i s t u s  p ř i c h á z í  d o  n a š e h o  ž i v o t a

a zdánlivě se nic nemění.

Slabůstky, touhy, chyby zůstávají...

A ve skutečnosti každý náš okamžik je přetvořen Božstvím.

Velikost života nespočívá v provádění velikých činů.

Je to objevení “velikých věcí” v prostých okamžicích.

Neboť čeho můžeme dosáhnout víc, než když objevíme v každé své chvíli přítomnost Boží?

B ů h  p ř i š e l  n a  s v ě t  –

hledej ho tady, ve svém vlastním životě, v každém okamžiku. V každém...

/podle V.Boublíka – Duchovní deník/