Velikonoční požehnání

Přeji vám všem krásné Velikonoce a ať s přicházejícím jarem pookřejete na těle i na duši a kéž máte hodně sil i důvěry pro tento zvláštní čas…

všem vám žehná otec Jan, spirituál

Přidávám jeden biblický text (Matouš 28,1-10):

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“

V Parabibli to zní takto: Vyšší level

Svátky skončily. Svítalo na první den pracovního týdne. Sotva vyjela první ranní tramvaj, Magda s Marií vyrazily na hřbitov.

Vystoupily na Olšanech, zamířily štěrkovou cestičkou k hrobce, a vtom se ozvala strašlivá exploze. Když se prach usadil, uviděly, že mramorová náhrobní deska je pryč. Ležela pár metrů vedle v trávě a na ní seděl snědý cizinec celý v bílém, s tváří anděla. Příslušníci pohotovostního pluku, kteří to tam hlídali, teď leželi kolem jako mrtvoly.

„Žádný strach“, oslovil je ten cizinec. „já vím, hledáte mrtvého Ježíše. Toho už nenajdete! Vidíte, tady ležel. Už mu sem nemusíte nosit kytky, není tu. Přešel do vyššího levelu, jak vám říkával.  A teď honem, vyřiďte jeho přátelům, že vyhrál nad smrtí! Vraťte se domů, tam vás bude čekat. OK?“

Ty dvě z toho byly úplně perplex, pořád ještě vyděšené, ale zároveň štěstím bez sebe. Před hřbitovem chytily taxíka a spěchaly tu neuvěřitelnou zprávu říct jeho přátelům.

Když pak vystoupily, otočily se – a na chodníku před nimi stál on sám! „Ahoj, jak je?“ pozdravil je jako obvykle. Zatočila se jim hlava a sesunuly se mu k nohám. Svíraly mu v objetí kolena a líbaly mu ruce. „Žádný strach,“ zopakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům a sestrám, ať se vrátí domů. Tam vás budu čekat.“