Festival svobody

Jedinečná možnost setkat se s osobnostmi, které před rokem 1989 ledacos zažily.

Socioložka Jiřina Šiklová, velmi temperamentní aktivní dáma, která zažila německou i sovětskou okupaci. Vstoupila do KSČ a opět z ní vystoupila. Podílela se na doručování zakázané literatury ze zahraničí do Československa, za což byla uvězněna. V době normalizace se živila převážně jako uklízečka na nejrůznějších místech, i tam, kde dříve studovala či přednášela. V roce 1990 potom založila chybějící Katedru sociální práce.

Studenty zaujal také příběh Ladislava Heryána, salesiána, „pastora undergroundu“, autora několika knih a také překladů z italštiny, který vyprávěl o tom, jak se mu podařilo emigrovat do Itálie, aby mohl dokončit teologická studia.

Již poněkolikáté jsme se setkali s pamětnicí Hanou Truncovou, která byla 9 let vězněna za napomáhání k emigraci, její rodině konfiskován majetek, znemožněna studia. Více o jejím příběhu najdete na webu Gymnázia.

Setkání s Mojmírem Blažejovským věnované nejen sportu před rokem 1989 bylo obohacující zejména tím, že se jedná o pamětníka z našeho regionu, který má zkušenosti s dobou minulou i současnou.

Součástí festivalu byla také beseda s historikem Františkem Čuňasem Stárkem, autorem televizního projektu Fenomén Underground a nyní zaměstnancem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Dalším bodem programu byly projekce dokumentů (ve spolupráci s organizací Člověk v tísni), následované besedami a diskuzemi.
Prostřednictvím happeningu před místní farou a mší svatou jsme chtěli vzdát památku obětem komunistického režimu.

Žáci měli možnost přemýšlet o tom, co vše nám rok 1989 přinesl, co pro nás znamená svoboda a jak snadno o ni i dnes můžeme přicházet, třeba jen prostřednictvím moderních technologií nebo také skrze prodávání našich přírodních i technologických zdrojů „zahraničním investorům“.

Uvažovali jsme také o tom, že asi žádný politický systém není spravedlivý ke všem. A jaké nespravedlnosti nebo těžkosti přináší dnešní doba.

Napadlo nás, že česká společnost je trochu jako dítě, které bylo před rokem 1989 víceméně zajištěné, mělo jasné mantinely v tom, co smí a co nesmí. A které se má najednou stát naprosto samostatným, svobodným, schopným zajistit si vše potřebné, překonávat překážky, řešit problémy, kterým tak úplně nerozumí…

A tak si přejeme, abychom to se ctí zvládli a stali se dospělou neustrašenou a svobodnou společností.

(tento text vychází z ohlasů a reflexí studentů)

A samozřejmě divadelní představení Hrdý Budžes, které připravili studenti sexty a septimy pod vedení paní učitelky Moniky Modráčkové!

Můžete sledovat ze záznamu: