Velikonoční...

Milí přátelé,

Velikonoce v sobě nesou zvláštní paradox. Na jedné straně si křesťané připomínají Kristovu lásku k nám lidem, kterou projevil svou obětí na kříži a svou moc svým zmrtvýchvstáním – je to něco, před čím se v úctě skláníme. A na straně druhé se do těchto svátků protlačily lidové zvyky /nic proti nim/ a komerce /to už je horší/ a tím pádem jaksi zpovrchněly...

Geniálně tuto směs posvátné atmosféry kříže s prázdným hrobem a všech těch velikonočních zajíčků a vajíček, vyjadřuje píseň skupiny Jablkoň:

Lesknou se na slunci kopí a meče
pomlázka teče pomlázka teče
je tady člověk na kříž přikovaný
dejte teta vejce malovaný
…

Člověku pomalu dochází síly
nedáte-li malovaný dejte aspoň bílý
je tady člověk nevinný vinný
slepička snese vám snese vám jiný
…

Houby s octem na místo vody
hody hody doprovody
chrámová opona v půli roztrhla se
děkujem na přesrok přijdeme zase
přijdeme zase ….

Co s tím? Nebojme se lidových tradic, ale vyhýbejme se povrchnosti. Prožijme toto období především jako lidé, kteří  se nebojí přemýšlet a trochu se zastavit, něco si přečíst, třeba i zajít kostela na velikonoční obřady nebo jen tak v klidu, když tam budeme sami....možná, že pak začneme o to lépe chápat tento moudrý citát:

Na poušti je krásné to, že kdesi skrývá studnu, na zimě je krásné, že v sobě skrývá jaro a na smrti je útěchyplné, že skrze ni přichází Život...

K radostným Velikonocům vám všem ze srdce žehná otec Jan, spirituál