Medailonky absolventů

Karolína Beránková (studentka práv na MUNI)

Na svá léta na gymnáziu vzpomínám moc ráda. Ve třídě jsme měli opravdu fajn partu a spoustu jsme toho spolu prožili. Moje nejoblíbenější vzpomínka je určitě červnový výlet na Praděd. Když jsme vycházeli, na obzoru nebyl ani mráček, počasí bylo opravdu krásné. Hory jsou ale zrádné, a když jsme scházeli dolů, všichni jsme promokli na kost. V daný moment to určitě nebylo příjemné, ale zpětně na tenhle výlet i přes to vzpomínám pozitivně. Byla jsem tam totiž s dobrými lidmi, které mám dodnes opravdu ráda. Jedna z mých oblíbených vzpomínek ze studií je určitě vánoční akademie v septimě. Společně se třídou jsme se (i v rámci přípravy na maturitu), rozhodli zpracovat Romea a Julii. Samozřejmě v našem podání, takže přehrávání, zapojení moderních prvků, ani oživlé náhrobky nesměly chybět. Jsem moc vděčná, že jsem se ocitla v kolektivu, kde jsme se nebáli udělat si ze sebe legraci a byli schopni vytvořit něco tak bláznivého, na co dodnes ráda vzpomínám.

Filip Komárek (Dětský domov se školou Chrudim, VLO Přestavlky, denní vychovatel)

Jestli jsem si někdy něco dobře vybral, bylo to právě studium na Gymnáziu Suverénního řádu maltézských rytířů ve Skutči. Strávil jsem zde krásné čtyři roky svého života. Nechce se mi věřit, že už je to neuvěřitelných šest let od mé maturity. Hezké vzpomínky si stále nosím ve své hlavě jako obrazy v nadživotní velikosti. Za ty hezké vzpomínky mohou učitelé, spolužáci a neméně i samotná škola. Gymnázium ve Skutči není žádný gigant, ale hezké malé místo, kde se člověk cítí jako doma. Když mi to čas dovolí, vždy se rád vrátím a navštívím akce, které škola pořádá.

Marie Vašková (absolventa práv MUNI)

Byla jsem asi v tercii, když k nám jednoho dne do třídy vešel pan učitel Netolický s tím, že se bude otvírat nový obor. Po tom, co nám sdělil jeho název a vyučované předměty, jsem cítila, že tohle je „to vono” a že tomuhle se chci věnovat. Byl to jeden z těch momentů, kdy to vaše intuice ví lépe než vy. A taky, že se nemýlila. Na středoškolská léta vzpomínám jen v tom nejlepším, odborné předměty byly vedeny externími vyučujícími, kteří se své práci věnují celý život a své zkušenosti se snaží předat dál - a co víc - jsou lidští. Jistě, chtějí po vás výkony a výsledky, ale právě jejich přístup je to, co vás motivuje a nedělá ze studia jen pouhou každodenní povinnost. Nebyla to jen teorie a knížky, při sebeobraně, rozborce a sborce zbraně nebo nácviku náročných situací v hodinách psychologie má člověk možnost „se dotknout” praxe, která je neméně důležitá. A stejně neméně důležití jsou lidé, co tuhle cestu prožívají s vámi, od startovací čáry až po cíl. Takže, školo, děkuji ti za přátele na celý život! A ač opravdu nejsem příkladným vzorem pilného studenta, sbalila jsem do rance všechno, co jsem za ty čtyři roky stihla pochytit, a vydala se na pouť jménem Vysoká škola. A ono to vyšlo - po čtyřech letech, s ročním dítětem na krku - obrazně i doslova - jsem si ten papír z právnické fakulty v Brně fakt odnesla. Jsem přesvědčena, že bez přípravy pedagogů ze střední, by mě ani nenapadlo si podávat přihlášku. A stejně tak jsem přesvědčena, že jsem si místo, kde budu studovat, trávit jedny z nejlepších let svého života a kde se bude formovat cesta pro mou budoucnost, prostě nemohla vybrat líp.

Kristýna Hájková (specialista podpor v nezaměstnanosti na úřadu práce, čárová rozhodčí IIHF a Českého hokeje)

Na střední školu vzpomínám opravdu ráda. Byly to čtyři roky, které mi daly nejen spoustu znalostí, ale hlavně přátelství a zkušenosti, které si nesu dodnes. Nejvíc si pamatuju, jak jsme společně trávili čas nejen v lavicích, ale i na školních akcích – od sportovních turnajů, kurzu přežití až po maturitní ples. Atmosféra ve třídě byla přátelská a někdy pořádně chaotická, ale dokázali jsme vždy držet při sobě. Moc si cením toho, že mi učitelé vycházeli vstříc i ve chvílích, kdy jsem si šla za svými sny mimo školní lavice. Nebylo to vždy jednoduché skloubit, ale díky jejich podpoře jsem to zvládla a dnes za to cítím velkou vděčnost. Když se ohlédnu zpět, vidím školu jako místo, kde jsem dostala pevný základ do života a našla inspiraci, kam jít dál. Současným studentům bych popřála, aby si toto období opravdu užili. Protože ne nadarmo se říká, že čtyři roky uplynou jako voda. 

Markéta Štikarová (absolventka psychologie na MUNI)

Ačkoli bych ani za nic na světě nechtěla být znovu teenagerem, zpětně si uvědomuji, že moje zkušenost na GSŘMR nebyla úplně standardní – alespoň co se týče toho, kolik moudrých, cool, laskavých a starostlivých lidí může člověk potkat na malé škole „uprostřed ničeho“! Jsem vděčná za spoustu věcí, především za zmíněná přátelství, a našla bych milé vzpomínky z každého předmětu (možná až na tělocvik, haha). Mezi mé nejoblíbenější patřily fairtradové kavárny, které jsme pořádali, a také možnost fotit všechny školní akce. A přestože pevně doufám, že po našem třídním časopise nezbyla žádná digitální stopa (pouze z důvodu mého cringe psaní), hodiny dělání grafiky v Photoshopu rozhodně byly nejlépe stráveným časem. Kromě občasné noční můry, ve které se zapomenu učit na maturitu, na gympl vzpomínám ráda, a jsem obrovsky vděčná za podporu kterou mi poskytl i mnoho let po mé poslední návštěvě.

Markéta na Instagramu...

Bára Dalecká (tréninkový program v Rovaniemi, září Sacred Heart University (Connecticut)

Jiřina Dočkalová (rozená Vobořilová) – obchodní manažerka Recutech

Super bylo, že jsem se ve Skutči naučila francouzsky a vzpomínám na projekt Symphonie des langues, jak jsme s Helenou Šumberovou jeli do Bordeaux na týden, bydleli jsme v rodinách, jeli TGV, ochutnali ústřice atd. A taky si často vzpomenu na Evičku a konce hodin biologie zakončené hláškou „Skončili jsme jasná zpráva” a taky, „Tak se potkáme zase zítra, pokud mi nespadne zbloudilá cihla na hlavu.”

Jonáš Jirovský – kameraman, střihač

Během osmi let svého života jsem na gymnáziu zažil několik špatných, ale mnohem více dobrých okamžiků. Ačkoliv jsem se velmi trápil při hodinách biologie a chemie, našel jsem zalíbení v matematice a dějepisu. Zjistil jsem, že mé směřování se vzdaluje od pedagogiky a míří spíše na filmový, dnes televizní průmysl. Určitě nezapomenu na skvělý přístup naší milé paní učitelky třídní Jany Suchánkové při hodinách matematiky a fyziky, a také její skvělé výlety do přírody. A také nezapomenu na skvělého pana učitele Viktora Kořístku, jehož smysl pro humor velmi silně obohatil hodiny českého jazyka. Byly to krásná léta.

Almaz Struhár 

Skutečský gympl byl mým domovem 8 let, takže vybrat pouze jednu vzpomínku by nebylo fér vůči tisíci dalších, které si z fleku vybavím. Od pocitů nervozity z toho, že jsem nepřinesl úkol nebo se nenaučil na písemku, přes grimasy Pana Kořístky při přednáškách o velikánech české literatury, nebo výlety s naší druhou maminkou, Paní Suchánkovou. Přes soutěže v počtu knedlíků snězených na jedno posezení v jídelně nebo oscarové výkony naší třídy na Vánočních besídkách. Přes přelomovou školní akvizici sedacích pytlů, které nám poskytly dostatečný komfort pro tolik potřebnou regeneraci při přestávkách až po vůni prémiové kávy ve školním klubu. Od prvního dne, kdy jsem jako nervózní 11-letý kluk usedl do autobusu směřujícího na seznamovák kamsi do divočiny daleko od mé komfortní zóny s partou úplně cizích lidí až po maturitní ročník, ve kterém ta stejná parta cizích lidí byla mou druhou rodinou. Zkrátka přes všechny strasti i radosti, které nám tahle škola přinesla a díky kterým jsem dnes tím, kým jsem. Proto chci raději sdílet ucelenou vzpomínku éru, která mě připravila na další krok v divočině jménem dospělý život, naučila mě kriticky přemýšlet o tom, jaké hodnoty jsou v životě důležité a která mi přinesla přátelství na celý život. Díky naší škole se dnes v práci umím tvářit, že poslouchám, přestože dospávám večer s přáteli. Taky vím, že existuje něco ještě nekonečnějšího, než je vesmír a to úkoly z fyziky, nebo že matika není tak těžká, jako vysvětlovat mamce, že z ní propadám. Že školní jídelna je ideálním cvičištěm na nekonečné fronty na festivalech a že přemlouvání Pana Netolického, abychom místo skákání do písku hráli fotbal je ještě těžší, než si říct o zvýšení platu. Díky Paní Jonešové pak vím, že hlavním městem Austrálie není Sydney a že Afrika není dole, ale na jihu. Naše pravidelné tango u slepé mapy mě naučilo, že kluci nemají lepší orientační smysl než holky. Za tohle vše děkuju a z celého svého srdce našemu gymnáziu a všem jeho současným i minulým studentům a zaměstnancům přeju krásné výročí.

Jarek Kovalčuk – v době ruské agrese na Ukrajině studoval od května 2022 do ledna 2023

Jsem velmi rád, že jsem měl možnost studovat na vaší škole. Pro mě to byl skutečný dar – cítit teplo, dobrotu a podporu, které jste mi dali. I když jsem Ukrajinec a nejsem vaší národnosti, přijali jste mě s otevřeným srdcem, poskytli mi všechny podmínky pro studium a pomohli mi naučit se český jazyk. Nikdy nezapomenu na ty dny, kdy se škola stala mým druhým domovem a vy – mými blízkými lidmi. Jsem zvlášť vděčný své třídě, která mě přijala takového, jaký jsem. Bylo to pro mě velmi dojemné a důležité, protože ne všude se k nám lidem chovají s takovým pochopením a respektem. S velkou vděčností vzpomínám na hodiny českého jazyka, které vyučovala paní Požárková. Přestože neznala ukrajinštinu, vždy si ke mně našla cestu. Její hodiny byly zajímavé a inspirující a právě díky nim jsem se během tří měsíců naučil jazyk, který jsem předtím nikdy neslyšel. Krásné vzpomínky mám také na naše přestávky, které jsme s třídou trávili společně – tyto okamžiky zůstanou navždy v mém srdci.

Marie Hrdá (rozená Požárová) – absolventka oboru sociální a pastorační prácena ETF UK, soc. práce s uživateli drog v Kontaktním Centrus

Má gymplácká léta byla  dynamická, plná  studijních a životních úspěchů i pádů. I když náš ročník zažil tolik výměn ředitele i názvu školy jako málo který jiný, vždy tu byli učitelé, kterým šlo o studenty a nejen o jejich vzdělávání. Díky nim jsem měla možnost poznat a rozvíjet své schopnosti a najít se v profesi, která mě naplňuje.   Za těch osm let mám nespočet zážitků. Nejvíce však oceňuji ty z mimoškolních aktivit: kroužky (dramaťák, latina, larp,...), charitativní akce, návštěvy divadel, školní výlety, vodák, majáles, maturitní ples, atd.       Jsem ráda, že ve Skutči je stále  takovéto gymnázium. A konkrétní vzpomínky? Mám jich spousty. Díky svým dětem nejčastěji oceňuji hodiny hudební výchovy a následně dramaťáku s paní učitelkou Koudelkovou, kdy jsme secvičovali operetky od Z. Svěráka a J. Uhlíře. Několikrát týdně zkoušky zpěvu, během výtvarky malování kulis ... pak velké vystoupení během jednoho odpoledne. Už je to víc jak patnáct let, ale písničky k radosti dcer si stále pamatuji.