O naději

MIMO SEBE, MIMO BOHA

Co běžíš do chléva? V své srdce vejdi kale!

Tam jednou zrodil se, zde Bůh se rodí stále.

Dítě, jež tvoří vše, chce stvořeno být v tobě,

a svého tvůrce tvor celého nosí v sobě.

Člověče, v Betlémě že Bůh se stává náš,

tě nespasí, leč to, že ty jej v sobě máš.

/Daniel von Czepko, 1605-1660 /

Růže ran: Básně německého baroka

O N A D Ě J I

Uvědom si, že nejsi nositelem své naděje ty.

Nositelem tvé naděje je Ježíš.

Ve svých smutcích a krizích se nevzrušuj.

Beze zbytku se odevzdej Pánu.

On může a chce tvůj život naplnit.

 

On je tvá naděje. V něm je tvá naděje. On nese tvou naději.

Budeš-li se dívat na sebe – zmalomyslníš.

Budeš-li se dívat na Pána – budeš plný naděje.

Pán není ani tak smutný z našich hříchů, jako spíše z toho,

že málo doufáme v jeho dobrotivost a lásku.

 

Nemíchej do toho Boží spravedlnost.

Ta se týká ne trestání, lidé se vytrestají sami,

nýbrž toho, že spravedlivé odmění,

že nezapomene na sebemenší dobro,

že se za tebe bude brát se vší svojí vahou.

/P.Jan Evangelista Urban OFM, 1901-1991/