Stále ještě novoroční pozdrav z nemocnice

Milí učitelé a další zaměstatnci školy a samozřejmě milí studenti!

Netušil jsem to ani vteřinu před oním v podstatě banálním a jednoduchým, ale také osudným skokem z meze přes příkop na silnici Bylo to při novoroční procházce kolem Skutče...

V tu jedinou vteřinu se vše změnilo – má plánovaná návštěva farnice, která měla narozeniny a porada s O.Ondřejem se změnily v otázku, kdo mne vytáhne z příkopa a pomůže se dostat k lékařům. Obě kolena měla prasklé úpony a nohy totálně odmítaly poslouchat – při mém jediném pokusu vstát, mi daly obrovskou bolestí najevo, že takto ne....

Bolelo to, ale připouštím, že může být  zábavná představa toho, jak spirituál gymnázia leží v příkopě u silnice a lidi si ho pletou s opožděným silvestrovským opilcem...

Pak přišlo to obvyklé – dobří řidiči, kteří zastavili, sanitka, vyšetření a ještě ten večer operace v Chrudimi a přede mnou perspektiva aspoň dvou měsíců /možná i víc/, kdy chodit nebudu, a dlouho ani stát.

Nejde ale jen o mne – lituji kolegy kněze - O.Ondřeje i další, kteří budou vykrývat vše potřebné ve farnostech, člověk sám taky musí zrušit spoustu schůzek a akcí – najít náhradu, něco odložit na neurčito... úřaduji i zde na posteli - přes počítač vyřizuji faktury apod.

Samozřejmě na tomto místě moc děkuji  vyučujícím, že mne také zastoupí, abyste na těch pár hodinách se mnou neosiřeli. Máte ted možnost si na čas ode mne odpočinout::-).

Toto píšu v prvních dnech po mé operaci a pobytu v nemocnici na kraji města ... Rozhodně je to pro mne obrovská lekce víry, trpělivosti a důvěry, jako i lásky a přátelství, kterého se mi tak hojně od Boha i od lidí dostává.

Jsem za to vděčný. Také mám čas si trochu srovnat své priority a směřování, prostě se zklidnit...

Ten pohled z druhé strany – kdy jste /vleže/ o polovinu menší než zdraví kolem vás, kdy si musíte prakticky o VŠE někomu říci, kdy se snažíte myslet ze dne na den a ne na perspektivu víceměsíční bezmocnosti, je velmi poučný... a co teprve lidé, kteří to musí nést celý život...

Píšu to samozřejmě s vědomím, že mnozí zakusili nebo zakoušejí jistě mnohem větši utrpení a bolesti i zkoušky celoživotní...Já jsem v oboru – být pacientem - opravdu začátečník...

Myslím také obzvláště na zraněné studentky ze začátku roku, které se stále musí léčit...

Vzpomínám na vás všecky, zvláště maturantům přeji krásné plesy a budu na vás myslet v modlitbě. Mějte se  krásně....

žehná vám všem O.Jan