Krajské kolo Chemické olympiády

Letos se mi konečně povedlo dostat se na krajské kolo chemické olympiády. Vyhrál jsem totiž okresní kolo v Chrudimi. V sobotu 24. března jsem tedy jel do Hradce králové poměřit své schopnosti s chemiky z našeho kraje.

Už brzo ráno, v 6 hodin, jsem vyjel ze Žďárce. Cesta byla v pohodě, vlaky neměly zpoždění, a já už před osmou hodinou byl spolu s paní učitelkou Skalickou v Hradci. Dojeli jsme na Katedru přírodních věd Univerzity Hradec Králové, kde se olympiáda konala.

O půl deváté nás seznámili s porotou a pravidly soutěže a rozdělili nás do dvou skupinek. Jedna zůstala v učebně a šla psát teoretickou část, zatímco já se svou skupinkou jsme odešli do laboratoří na praktickou část. Už i ta cesta byla zajímavá, jelikož jsme procházeli částí, kde naše vedoucí musela přiložit čipovou kartu ke snímači, by se nám otevřely dveře. Na těch dveřích byl veliký piktogram, o kterém jsem věděl, že znamená ,,biohazard“. Trochu nás to vyděsilo, obzvlášť když nám řekli, že po laborce budou muset laboratoř asi tři čtvrtě hodiny ,,revitalizovat“. Začali jsme si myslet kdovíco o nebezpečných pokusech, které laboratoř vyhodí do povětří. Nakonec jsme ale nedělali nic takového.

Naším prvním úkolem bylo oddělit zinečnaté ionty od měďnatých, což jsme provedli srážením pomocí hydroxidu sodného, následným převařením, přefiltrováním, a nakonec vysrážením takové hnědé měďnaté sraženiny. Zinek zůstal v roztoku a my jsme jej získali vysrážením pomocí hexakyanoželezitanu draselného.

Druhý úkol spočíval v přípravě oxidu železnatého, oxidu železitého a oxidu železnato-železitého, u nichž jsme poté zkoumali magnetické vlastnosti.

Ještě stále nevím, na co ve skutečnosti potřebovali čas určený k revitalizaci laboratoře, protože jsme si po sobě uklidili a připravili pracoviště pro další skupinku. Asi spíše revitalizovali sami sebe.

Následovala ta těžší část – písemný test. V něm jsme museli uplatnit téměř všechny naše znalosti o kovech a vzorečky rovnic. Jakmile jsme test dopsali a druhá skupinka dokončila laborku, dostali jsme chvíli volna, zatímco porota naše práce opravovala.

Pak nastala ta nejvíc stresující a nejnapínavější část – vyhodnocení. Pořadí se četlo od konce, takže já jsem pěknou chvíli čekal, než jsem byl jmenován. Nakonec jsem byl velice šťastný, když jsem zjistil, že jsem dosáhl třetího místa a 92 bodů ze 100. Ale trochu mě naštvalo, že mě od druhé příčky dělilo pouhého půl bodu.

Domů jsme dojeli ve tři čtvrtě na čtyři, což jsme pomalu ani nečekali, jelikož výsledky měly být vyhlašovány od 15:00 a MHD na nádraží, které se napojuje na náš spoj, vyjížděla od nemocnice v 15:17. Den jsem si užil a dokonce jsem přivezl domů třetí místo.

Matěj Vostrčil, kvarta