Expedice Wales 2017

Cestu nám opět pomohla zorganizovat cestovní kancelář BOCA z Pardubic, se kterou naše škola spolupracuje již od roku 2001 a na jejíž služby se můžeme vždy spolehnout.

Označení „expedice“ zní možná v případě školního zájezdu poněkud neptřičně, domníváme se ale, že byl v tomto případě význam daného slova téměř naplněn.

Jak řekl sám pan průvodce, středoškolský učitel, překladatel a muž mnoha talentů v jedné osobě, pan Lubomír Veselý, stalo se na naší výpravě tolik nestandardních věcí, které by vydaly na pět obvyklých zájezdů.

Zažili jsme, jak vypadá slavné univerzitní město Oxford časně ráno po velkých studentských oslavách, prožili tak netypicky slunečný den na welšském pobřeží, až i tamní větrem ošlehaní mořští vlci kroutili slunkem notně sežehnutými hlavami, viděli na vlastní oči tuleně a papuchalky ve volné přírodě, ale také druhou největší větrnou elektrárnu na světě. Prošli jsme se po nejdelším molu v Anglii, posadili se na více než stoletá sedátka na stadionu FC Liverpool a vyfotografovali se před nejmenším domem v Británii. Historickým vláčkem jsme se nechali vyvézt na nejvyšší horu Walesu Snowdon, rozplývali se nad dechberoucími výhledy (cestou nahoru) a pochodovali s očima přišpendlenýma k zemi (cestou dolů). Londýn jsme zkoumali z paluby lodi, vrchního patra jednoho z jeho nejnovějších mrakodrapů, ale i z poněkud tísnivých prostor tamního metra.

Řešili jsme nenadálé situace jako uzavření většiny objektů v Oxfordu právě kvůli úklidu po zmiňované studentské party, poruchu historické tramvaje ve městě Llandudno, kterou jsme se chtěli projet, ale i zdravotní kolaps několika studentek ze školy, která nám pomohla doplnit autobus. Po sestupu z hory Snowdon jsme tak zažili příjezd a zásah pravé anglické pohotovosti... Vše naštěstí dopadlo dobře a všichni účastníci zájezdu se domů vrátili plní zážitků, živí a zdraví.

Jak již bylo uvedeno výše, jezdí naše škola do Velké Británie dobrých 15 let. Za tu dobu se leccos změnilo. Asi nejvýrazněji jsme pociťovali poměrně přísná bezpečnostní opatření, se kterými jsme se setkali na hranicích v Calais a především pak v Londýně – od betonovými zátarasy zastavěných mostů až po „opevnění“ Buckinghamského paláce, před jehož branami se už turisté nemohou procházet podle libosti.

Svět se mění a Spojené království s ním. Co však zůstává, je naše náklonnost k této jedinečné zemi a především naše cestovatelská vášeň, která nám už nyní našeptává cíl naší další cesty...

Mgr. Martina Jüthnerová

O předcházející cestě do Anglie si můžete přečíst zde.